Ráno se probudíš bez energie a první, na co myslíš, je káva. Ne proto, že na ni máš chuť, ale protože bez ní sotva rozlepíš oči. Potom začne kolotoč - obstarat děti, možná i manžela nebo mazlíčky, zkrátka vše, co je potřeba. Ale na sebe už nemáš čas, natož na kvalitní snídani. Na oběd sníš něco rychlého, v horším případě dojídáš po dětech nebo se odbydeš úplně – protože není čas. Na sebe si vzpomeneš až ve chvíli, kdy už jsi úplně bez energie. Tak si dáš další kávu - a k tomu samozřejmě něco sladkého. Konečně máš chvilku pro sebe, tak si dopřeješ. Večer už jsi tak vyčerpaná, že buď usneš u televize nebo při uspávání dětí. A možná je to ještě horší - lehneš si do postele a nemůžeš usnout. Konečně čas, kdy můžeš nabrat síly, a ty hodiny koukáš do stropu a nemůžeš zabrat. Nebo možná usneš rychle, ale vzbudíš se v noci a pak už ti to nejde spát.
Poznáváš se? Možná sis na to už zvykla. Nebo si říkáš, že je to normální. Jenže ono není. To, že jsi unavená, neznamená, že jsi líná. Tvoje tělo jen pravděpodobně dlouhodobě nedostává to, co potřebuje.
Káva sama o sobě není problém. Obsahuje spoustu prospěšných látek a komu by nechutnala? Ale pokud se z kávy stane nutnost, je to spíš signál než řešení.
S klientkami toto téma řeším často.
Nemají čas na sebe, dávají přednost rodině. Jídlo odbývají, protože mají pocit, že na to není prostor. Energii pak dohánějí kávou a večer mají nezvladatelné chutě. Únava není něco, co bys měla brát jako standard. Můžeš se cítit jinak. Líp. Ne přes další restrikce nebo tlak na sebe, ale tím, že začneš tělu dávat to, co opravdu potřebuje.
Chceš zjistit, co za tím je konkrétně u tebe? Můžeme společně najít příčinu. Stačí se objednat na konzultaci.